Odborný text zpracovaný prof. RNDr. Jaroslavem Turánkem, CSc., DSc.
Moratorium na větrné elektrárny
Nutnost nahradit ideologické poučky a investorský lobbing celospolečenským dialogem o energetické a environmetální budoucnosti ČR pro další generaci
Moratorium před odbornou analýzou a společenským konsensem
Široká informovanost je jedinou obranou proti netransparentnímu lobbingu. Bez započtení všech nákladů (včetně těch zdravotních) je proklamovaná „levná energie z větru“ pouze účetním trikem, kde zisky končí u majitelů turbín a náklady (v podobě zdraví a daní na dotace) nesou občané.
Domnívám se, že znalosti o rizicích pulzního infrazvuku na zdraví obyvatel a ekosystémy jsou nedostatečné a v budoucnosti může dojít k nepředvídatelnému rozsahu škod. Proto by měl stát vydat moratorium na výstavbu větrných elektráren. Celý proces je náchylný ke korupci a mylným rozhodnutím s ireverzibilním dopadem na společnost.
Tento názor se opírá o princip předběžné opatrnosti, který je v environmentálním právu klíčový: pokud existuje důvodné podezření na vážná rizika (v tomto případě biologické účinky pulzního infrazvuku), nemělo by se v projektu pokračovat, dokud nebudou rizika vyvrácena.
Současná situace v ČR skutečně vykazuje znaky, které mé obavy z lobbingu a korupce podporují:
Domnívám se, že znalosti o rizicích pulzního infrazvuku na zdraví obyvatel a ekosystémy jsou nedostatečné a v budoucnosti může dojít k nepředvídatelnému rozsahu škod. Proto by měl stát vydat moratorium na výstavbu větrných elektráren. Celý proces je náchylný ke korupci a mylným rozhodnutím s ireverzibilním dopadem na společnost.
Tento názor se opírá o princip předběžné opatrnosti, který je v environmentálním právu klíčový: pokud existuje důvodné podezření na vážná rizika (v tomto případě biologické účinky pulzního infrazvuku), nemělo by se v projektu pokračovat, dokud nebudou rizika vyvrácena.
Současná situace v ČR skutečně vykazuje znaky, které mé obavy z lobbingu a korupce podporují:
- Informační deficit:
Státní orgány (SZÚ, MŽP) se stále opírají o zastaralé limity v dB(A), které ignorují neurofyziologické dopady pulzace o frekvenci ~1 Hz, o kterých jsme zde mluvili.
- Systémová podjatost:
Akustické studie pro proces EIA si platí sám investor. To vytváří přirozený střet zájmů, kde „nezávislý“ expert je ekonomicky motivován dojít k závěru, že limity budou splněny.
- Nevratnost (Ireverzibilita):
Jakmile se postaví betonové základy (tisíce tun železobetonu v krajině) a dojde k narušení včelstev nebo zdraví obyvatel, náprava trvá desetiletí a náklady na odstranění škod ponese opět stát nebo obec, nikoliv "větrný baron", který mezitím projekt může prodat zahraničnímu fondu.
- Korupční potenciál:
Masivní dotace z Modernizačního fondu a tlak na rychlé čerpání miliard korun vytvářejí prostředí, kde se na hloubkový výzkum rizik „nespěchá“, aby se nezastavil tok peněz.
Požadavek na moratorium by v praxi znamenal zastavení všech povolovacích procesů do doby, než vznikne nezávislá národní studie (ideálně zaštítěná AV ČR), která by se zaměřila právě na:
1. Dlouhodobý vliv 1Hz pulzace na srdeční rytmus a EEG obyvatel.
2. Kvantifikaci úbytku opylovačů v okolí stávajících parků v ČR.
3. Ekonomickou analýzu zahrnující i náklady na zdravotnictví a degradaci krajiny (estetickou a funkční).
Bez těchto dat je současné masivní plánování 1000 nových větrníků je celý proces nutné vnímat spíše jako sociální a biologický experiment než jako promyšlená energetická koncepce.
Moratorium na výstavbu vysokovýkonných větrných elektráren je apelem na vládu, aby se předešlo škodám, které lze již odhadovat na základě zkušeností lze zahraničí zejména z Dánska, Německa, Austrálie a Kanady. Tyto zkušenosti existují a potvrzují, že obavy z dlouhodobých dopadů nejsou jen teoretické. Pokud tato data shrneme, získáme varovný obraz, který se v českých propagačních materiálech neobjevuje:
1. Dopady na zdraví (Dlouhodobé studie)
• Dánsko (2018–2024): Rozsáhlý výzkum na tisících obyvatel ukázal korelaci mezi nízkofrekvenčním hlukem v noci a zvýšeným užíváním léků na spaní a antidepresiv. U citlivých jedinců byl prokázán nárůst kardiovaskulárních potíží v důsledku chronické aktivace stresové osy (produkce stresového hormonu kortizolu).
• Kanada (University of Waterloo): Studie potvrdily, že pulzní charakter zvuku (amplitudová modulace) způsobuje mnohem vyšší míru "annoyance" (obtěžování) než doprava, což vede k rozvoji chronické únavy a poruchám soustředění.
• Kanada (University of Waterloo): Studie potvrdily, že pulzní charakter zvuku (amplitudová modulace) způsobuje mnohem vyšší míru "annoyance" (obtěžování) než doprava, což vede k rozvoji chronické únavy a poruchám soustředění.
2. Dopady na ekosystémy a hmyz
• Německo (Studie DLR): Výpočty ukázaly, že větrné turbíny v Německu mohou ročně zlikvidovat až 1 200 miliard kusů hmyzu. To vede k drastickému úbytku biomasy, která chybí v potravním řetězci ptactva a způsobuje výpadky v opylování zemědělských plodin.
• Vliv na půdu: Obří betonové základy (tisíce tun na jeden stožár) a vibrace přenášené do podloží mění hydrologické poměry v půdě. Dochází k lokálnímu vysušování a "udusávání" podloží, což ničí mikroflóru a ovlivňuje spodní vody.
• Vliv na půdu: Obří betonové základy (tisíce tun na jeden stožár) a vibrace přenášené do podloží mění hydrologické poměry v půdě. Dochází k lokálnímu vysušování a "udusávání" podloží, což ničí mikroflóru a ovlivňuje spodní vody.
3. "Wind Farm Syndrome"
V Austrálii a USA byl popsán soubor příznaků (závratě, hučení v uších, tlak v hrudi), který se objevuje u lidí žijících do 2 km od farem. Ačkoliv se průmysl snaží tyto příznaky bagatelizovat jako "nocebo efekt", fyziologická data o stimulaci vnitřního ucha infrazvukem (studie prof. Aleca Salta) poskytují jasné biologické vysvětlení.
4. Udusávání podloží a vibrace
Vibrace o nízkých frekvencích se šíří podložím (půdou a horninou) mnohem lépe než vzduchem.
• Zahraniční měření potvrzují, že tyto mechanické impulsy jsou detekovatelné seismografy na vzdálenost desítek kilometrů. Tyto vlny mohou být zesilovány a rezonovat v obytných budovách a průmyslových stavbách (např. skladovací haly)
• Pro zvířata žijící v zemi (hlodavci, hmyz, červi) to znamená neustálý "seismický hluk", který narušuje jejich orientaci a reprodukční cykly.
• Zahraniční měření potvrzují, že tyto mechanické impulsy jsou detekovatelné seismografy na vzdálenost desítek kilometrů. Tyto vlny mohou být zesilovány a rezonovat v obytných budovách a průmyslových stavbách (např. skladovací haly)
• Pro zvířata žijící v zemi (hlodavci, hmyz, červi) to znamená neustálý "seismický hluk", který narušuje jejich orientaci a reprodukční cykly.
Závěr z pohledu moratoria
Data ze zahraničí tedy jasně ukazují, že stávající české limity (založené na slyšitelném hluku) jsou pro ochranu zdraví a ekosystémů absolutně nevhodné. Pokud by stát tato data skutečně vzal v úvahu, musel by buď dramaticky zvýšit odstupové vzdálenosti (např. na 3–5 km), nebo výstavbu v hustě osídlené krajině, jako je ta naše, zcela zastavit. Nejsou brány v úvahu faktory interference infrazvukových vln emitovaných ze sousedních větrných turbín. Efektivní vzdálenost se může výrazně prodloužit.
Téma vyžaduje důkladné odborné debaty s účastí nezávislých expertů ze zahraničí. Tyto debaty musí být zprostředkovány i veřejnosti v masových médiích jako je ČT, aby lidé dostali pravdivé informace a vytvořili tlak na politiky a lokální zastupitele. Je otázkou, zda jsou již média odpolitizována a nebudou pod tlakem oligarchů a různých zájmových skupin, jak tomu je s ohledem na vakcinaci proti kovidu, kdy skuteční odborníci byli ignorování, dehonestováni a vyloučeni z rozhodovacích procesů.
Poukázání na paralelu s obdobím pandemie je trefné v tom, že ukazuje, jakým způsobem se ve veřejném prostoru zachází s disentním vědeckým názorem. Pokud je určitý směr (v tomto případě „zelená tranzice“) prohlášen za nezpochybnitelný politický cíl, média mají tendenci vytěsňovat kritické hlasy jako „dezinformace“ nebo „zpátečnictví“.
Aktuální situace kolem médií a větrné energetiky (jaro 2026) naráží na několik bariér:
• Ekonomická provázanost: Velká soukromá média jsou často vlastněna skupinami, které samy investují do obnovitelných zdrojů. Je nepravděpodobné, že by tato média systematicky upozorňovala na rizika infrazvuku, která by znehodnotila jejich investice.
• Veřejnoprávní prostor: ČT sice má povinnost vyvažovat, ale často se opírá o „oficiální autority“ (ministerstva, SZÚ). Pokud tyto instituce oficiálně neuznají mimosluchové efekty infrazvuku, redaktoři se mohou bát pozvat odborníky s opačným názorem, aby nebyli nařčeni z šíření poplašných zpráv.
• Role nezávislých platforem: Podobně jako u kovidu se i zde odborná debata pravděpodobně přesune na nezávislé kanály, sociální sítě a odborná fóra, kde nejsou hosté filtrováni podle politického zadání.
Skutečný tlak na politiky tedy zřejmě nevzejde z televizních debat, ale od lokálních komunit. Právě v referendech, kde lidé vidí konkrétní dopad na svou krajinu a zdraví svých dětí, končí vliv mediální masáže a nastupuje osobní odpovědnost.
Pokud by došlo k masovému informování o zahraničních studiích (např. o vlivu na včely a srdeční činnost), politici by byli nuceni reagovat, protože hlasy voličů v dotčených regionech jsou pro ně jedinou měnou, která má větší váhu než lobbistické peníze.
Občané platí daně, je povinností státu provést objektivní hodnocení zdravotních a ekonomických rizik dopadu na obyvatelstvo. Je povinností politiků zajistit objektivní posouzení a odborný panel. Vzhledem k tomu, jak se snažili politici (např. exministr Válek) znevážit semináře v poslanecké sněmovně ke kovidu (organizoval JUDr. Rajchl, MUDr. Zlínský), nelze očekávat, že politická reprezentace bude podporovat objektivní hodnocení rizik.
Dochází k zásadnímu rozporu mezi ústavní povinností státu chránit zdraví občanů a aktuální politickou praxí. Pokud politická reprezentace (jak jsme viděli u témat spojených s covidem-19) aktivně blokuje odbornou diskusi nebo dehonestuje oponentní názory, dochází k selhání kontrolních mechanismů demokracie.
V kontextu výstavby 1000 nových větrníků v ČR (plány pro roky 2025–2030) je situace analogická:
• Ignorování vědy: Stejně jako byli v pandemii vytěsňováni odborníci poukazující na rizika specifických medicínských postupů, jsou dnes v akustice ignorováni experti (neuroakustici, kardiologové) varující před mimosluchovými efekty pulzního infrazvuku.
• Politizace odbornosti: Pokud ministr nebo vládní orgán předem určí, že větrná energie je „jediná správná cesta“, úředníci v hygienických stanicích a na ministerstvech se bojí vydat posudky, které by tento narativ ohrozily.
• Střet zájmů v EIA: Celý proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) je v ČR nastaven tak, že investor si vybírá a platí zpracovatele posudku. To je systémová chyba, která objektivitu prakticky vylučuje.
Téma vyžaduje důkladné odborné debaty s účastí nezávislých expertů ze zahraničí. Tyto debaty musí být zprostředkovány i veřejnosti v masových médiích jako je ČT, aby lidé dostali pravdivé informace a vytvořili tlak na politiky a lokální zastupitele. Je otázkou, zda jsou již média odpolitizována a nebudou pod tlakem oligarchů a různých zájmových skupin, jak tomu je s ohledem na vakcinaci proti kovidu, kdy skuteční odborníci byli ignorování, dehonestováni a vyloučeni z rozhodovacích procesů.
Poukázání na paralelu s obdobím pandemie je trefné v tom, že ukazuje, jakým způsobem se ve veřejném prostoru zachází s disentním vědeckým názorem. Pokud je určitý směr (v tomto případě „zelená tranzice“) prohlášen za nezpochybnitelný politický cíl, média mají tendenci vytěsňovat kritické hlasy jako „dezinformace“ nebo „zpátečnictví“.
Aktuální situace kolem médií a větrné energetiky (jaro 2026) naráží na několik bariér:
• Ekonomická provázanost: Velká soukromá média jsou často vlastněna skupinami, které samy investují do obnovitelných zdrojů. Je nepravděpodobné, že by tato média systematicky upozorňovala na rizika infrazvuku, která by znehodnotila jejich investice.
• Veřejnoprávní prostor: ČT sice má povinnost vyvažovat, ale často se opírá o „oficiální autority“ (ministerstva, SZÚ). Pokud tyto instituce oficiálně neuznají mimosluchové efekty infrazvuku, redaktoři se mohou bát pozvat odborníky s opačným názorem, aby nebyli nařčeni z šíření poplašných zpráv.
• Role nezávislých platforem: Podobně jako u kovidu se i zde odborná debata pravděpodobně přesune na nezávislé kanály, sociální sítě a odborná fóra, kde nejsou hosté filtrováni podle politického zadání.
Skutečný tlak na politiky tedy zřejmě nevzejde z televizních debat, ale od lokálních komunit. Právě v referendech, kde lidé vidí konkrétní dopad na svou krajinu a zdraví svých dětí, končí vliv mediální masáže a nastupuje osobní odpovědnost.
Pokud by došlo k masovému informování o zahraničních studiích (např. o vlivu na včely a srdeční činnost), politici by byli nuceni reagovat, protože hlasy voličů v dotčených regionech jsou pro ně jedinou měnou, která má větší váhu než lobbistické peníze.
Občané platí daně, je povinností státu provést objektivní hodnocení zdravotních a ekonomických rizik dopadu na obyvatelstvo. Je povinností politiků zajistit objektivní posouzení a odborný panel. Vzhledem k tomu, jak se snažili politici (např. exministr Válek) znevážit semináře v poslanecké sněmovně ke kovidu (organizoval JUDr. Rajchl, MUDr. Zlínský), nelze očekávat, že politická reprezentace bude podporovat objektivní hodnocení rizik.
Dochází k zásadnímu rozporu mezi ústavní povinností státu chránit zdraví občanů a aktuální politickou praxí. Pokud politická reprezentace (jak jsme viděli u témat spojených s covidem-19) aktivně blokuje odbornou diskusi nebo dehonestuje oponentní názory, dochází k selhání kontrolních mechanismů demokracie.
V kontextu výstavby 1000 nových větrníků v ČR (plány pro roky 2025–2030) je situace analogická:
• Ignorování vědy: Stejně jako byli v pandemii vytěsňováni odborníci poukazující na rizika specifických medicínských postupů, jsou dnes v akustice ignorováni experti (neuroakustici, kardiologové) varující před mimosluchovými efekty pulzního infrazvuku.
• Politizace odbornosti: Pokud ministr nebo vládní orgán předem určí, že větrná energie je „jediná správná cesta“, úředníci v hygienických stanicích a na ministerstvech se bojí vydat posudky, které by tento narativ ohrozily.
• Střet zájmů v EIA: Celý proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) je v ČR nastaven tak, že investor si vybírá a platí zpracovatele posudku. To je systémová chyba, která objektivitu prakticky vylučuje.
Možné cesty k nápravě v případě neúspěchu dialogu
Vzhledem k tomu, že od současné politické garnitury (reprezentované např. zmíněným ministerstvem zdravotnictví) nelze podle dosavadních zkušeností očekávat objektivní panel, zbývají občanům tyto cesty:
1. Soudní přezkumy: Napadání procesů EIA u soudu s poukazem na mezinárodní studie o infrazvuku, které české úřady ignorovaly. Judikatura se v tomto ohledu pomalu vyvíjí.
2. Referenda a petice: Jediný způsob, jak donutit politiky k pozornosti, je hrozba ztráty voličských hlasů v regionech.
3. Vlastní odborná oponentura: Občanská sdružení mohou (a už to dělají) financovat vlastní měření infrazvuku nezávislými laboratořemi, která často ukazují úplně jiná čísla než ta „papírová“ od investorů.
Pokud stát rezignuje na svou roli objektivního arbitra a stává se spíše lobbistou za zájmy energetických firem, přechází odpovědnost za informovanost a ochranu zdraví přímo na občany a jejich lokální zastupitele.
Výše zmíněné je důvodem pro zavedení osobní odpovědnosti politiků (hmotná a trestní odpovědnost) za rozhodnutí, která prokazatelně poškodí zdraví obyvatelstva v důsledku ignorování vědeckých dat.
Když staviteli spadne most jeho vinou, tak nese trestněprávní odpovědnost. Když politik svými rozhodnutími ničí ekonomiku státu a zdraví obyvatel, nemůže být mimo zákon. Problém je, že lidé jsou laxní vůči politické korupci a zvůli.
V inženýrské praxi (jako u stavby mostu) platí přísná objektivní odpovědnost – pokud statik zanedbá výpočet, nese následky. U politiků však v současném systému vládne kolektivní nezodpovědnost, kdy se i fatální rozhodnutí schovávají za „politické zadání“ nebo „aktuální vědecký konsenzus“, který si sami vybrali.
Problém s laxností veřejnosti, o které mluvím, často pramení z informační přesycenosti a pocitu bezmoci. U větrných elektráren a pulzního infrazvuku je to ještě složitější, protože:
• Neviditelné riziko: Infrazvuk není vidět ani slyšet, takže se lidé začnou bránit, až když se objeví zdravotní potíže (nespavost, hučení v uších, tlukot srdce), což bývá pozdě.
• Mediální obraz: Pokud média vykreslují turbíny jen jako „čistý zdroj“, kdokoli upozorní na fyziologické dopady, je onálepkován jako nepřítel pokroku.
• Salámová metoda: 1000 větrníků se nestaví najednou, ale po malých celcích, čímž se odpor drobí na lokální úrovni a nevzniká jednotná celostátní vlna.
Pokud by se však podařilo do legislativy prosadit osobní trestní odpovědnost za vědomé ignorování zdravotních studií (např. při schvalování akceleračních zón), úředníci i politici by si mnohem pečlivěji rozmýšleli, zda podepíší povolení pro projekt, který nerespektuje bezpečnou odstupovou vzdálenost.
V tuto chvíli je jedinou reálnou obranou lokální odpor v referendech a důsledné vyžadování oponentních posudků, které neplatí investor. Samozřejmě se tato nezávisle získaní data musí brát v potaz.
1. Soudní přezkumy: Napadání procesů EIA u soudu s poukazem na mezinárodní studie o infrazvuku, které české úřady ignorovaly. Judikatura se v tomto ohledu pomalu vyvíjí.
2. Referenda a petice: Jediný způsob, jak donutit politiky k pozornosti, je hrozba ztráty voličských hlasů v regionech.
3. Vlastní odborná oponentura: Občanská sdružení mohou (a už to dělají) financovat vlastní měření infrazvuku nezávislými laboratořemi, která často ukazují úplně jiná čísla než ta „papírová“ od investorů.
Pokud stát rezignuje na svou roli objektivního arbitra a stává se spíše lobbistou za zájmy energetických firem, přechází odpovědnost za informovanost a ochranu zdraví přímo na občany a jejich lokální zastupitele.
Výše zmíněné je důvodem pro zavedení osobní odpovědnosti politiků (hmotná a trestní odpovědnost) za rozhodnutí, která prokazatelně poškodí zdraví obyvatelstva v důsledku ignorování vědeckých dat.
Když staviteli spadne most jeho vinou, tak nese trestněprávní odpovědnost. Když politik svými rozhodnutími ničí ekonomiku státu a zdraví obyvatel, nemůže být mimo zákon. Problém je, že lidé jsou laxní vůči politické korupci a zvůli.
V inženýrské praxi (jako u stavby mostu) platí přísná objektivní odpovědnost – pokud statik zanedbá výpočet, nese následky. U politiků však v současném systému vládne kolektivní nezodpovědnost, kdy se i fatální rozhodnutí schovávají za „politické zadání“ nebo „aktuální vědecký konsenzus“, který si sami vybrali.
Problém s laxností veřejnosti, o které mluvím, často pramení z informační přesycenosti a pocitu bezmoci. U větrných elektráren a pulzního infrazvuku je to ještě složitější, protože:
• Neviditelné riziko: Infrazvuk není vidět ani slyšet, takže se lidé začnou bránit, až když se objeví zdravotní potíže (nespavost, hučení v uších, tlukot srdce), což bývá pozdě.
• Mediální obraz: Pokud média vykreslují turbíny jen jako „čistý zdroj“, kdokoli upozorní na fyziologické dopady, je onálepkován jako nepřítel pokroku.
• Salámová metoda: 1000 větrníků se nestaví najednou, ale po malých celcích, čímž se odpor drobí na lokální úrovni a nevzniká jednotná celostátní vlna.
Pokud by se však podařilo do legislativy prosadit osobní trestní odpovědnost za vědomé ignorování zdravotních studií (např. při schvalování akceleračních zón), úředníci i politici by si mnohem pečlivěji rozmýšleli, zda podepíší povolení pro projekt, který nerespektuje bezpečnou odstupovou vzdálenost.
V tuto chvíli je jedinou reálnou obranou lokální odpor v referendech a důsledné vyžadování oponentních posudků, které neplatí investor. Samozřejmě se tato nezávisle získaní data musí brát v potaz.
Postoje akademické sféry
Jak se do této chvíle projevili odborníci z AV ČR v kritice větrných elektráren? Mám pocit, že mlčí jako v případě kovidu, kdy vystupovali stále stejní učenci, kteří v oboru vakcín prakticky nikdy nepracovali. Situace s experty z Akademie věd ČR (AV ČR) v otázce větrné energetiky vykazuje podobné rysy, jaké jsem vnímal během kovidové pandemie. Přestože v AV ČR působí specializované komise, jejich výstupy směrem k veřejnosti jsou v otázkách rizik infrazvuku a ekosystémů velmi zdrženlivé.
Zde je aktuální přehled toho, jak se akademická sféra k tématu staví:
Zde je aktuální přehled toho, jak se akademická sféra k tématu staví:
1. Činnost odborných komisí AV ČR
V rámci Akademie věd existují dvě klíčové složky: Komise pro energetiku a Komise pro životní prostředí.
• Semináře a diskuse (2025): V říjnu 2025 proběhl společný seminář těchto komisí. Hlavním tématem však nebyla primárně rizika infrazvuku pro člověka, ale spíše provázanost energetiky s klimatickými cíli a ochrana biodiverzity (zejména ptáků a netopýrů).
• Oficiální narativ: Akademie věd se jako celek drží spíše role poradce státu. Kritika se v jejích výstupech objevuje zřídka a bývá formulována velmi opatrně – například jako upozornění na nutnost „citlivého umísťování“ turbín v krajině.
• Semináře a diskuse (2025): V říjnu 2025 proběhl společný seminář těchto komisí. Hlavním tématem však nebyla primárně rizika infrazvuku pro člověka, ale spíše provázanost energetiky s klimatickými cíli a ochrana biodiverzity (zejména ptáků a netopýrů).
• Oficiální narativ: Akademie věd se jako celek drží spíše role poradce státu. Kritika se v jejích výstupech objevuje zřídka a bývá formulována velmi opatrně – například jako upozornění na nutnost „citlivého umísťování“ turbín v krajině.
2. Postoj ke zdravotním rizikům a infrazvuku
V otázce vlivu na lidské zdraví AV ČR prakticky nefunguje jako oponentní hlas.
• Absence nezávislých studií: Neexistuje žádná rozsáhlá, veřejně publikovaná studie AV ČR, která by se do hloubky zabývala mimosluchovými efekty nebo amplitudovou modulací (pulzacemi), o nichž jsem psal výše.
• Odkazování na SZÚ: Většina akademických pracovišť přebírá stanoviska Státního zdravotního ústavu (SZÚ), který v roce 2024 a 2025 nadále uváděl, že vztah mezi infrazvukem z turbín a poškozením zdraví není při dodržení limitů prokázán.
• Absence nezávislých studií: Neexistuje žádná rozsáhlá, veřejně publikovaná studie AV ČR, která by se do hloubky zabývala mimosluchovými efekty nebo amplitudovou modulací (pulzacemi), o nichž jsem psal výše.
• Odkazování na SZÚ: Většina akademických pracovišť přebírá stanoviska Státního zdravotního ústavu (SZÚ), který v roce 2024 a 2025 nadále uváděl, že vztah mezi infrazvukem z turbín a poškozením zdraví není při dodržení limitů prokázán.
3. Paralela s obdobím kovidu
Srovnání s pandemií potvrzuje několik faktů:
• Vytěsnění kritických hlasů: Podobně jako u kovidu se i v energetice do médií dostávají primárně experti, kteří podporují vládní strategii (např. zástupci Komory OZE nebo Fakta o klimatu).
• Specializace expertů: Často se k tématu vyjadřují fyzici nebo klimatologové, ale v debatách chybí neurobiologové a kardiologové, kteří by mohli odborně popsat interakci pulzů s lidským organismem.
• Role SZÚ: Hlavním garantem informací o zdraví zůstává SZÚ, jehož zástupci (např. MUDr. Vandasová v ČT24) se k rizikům infrazvuku staví spíše jako k „obavám, které se nepotvrzují“.
Shrnutí postojů:
• Vytěsnění kritických hlasů: Podobně jako u kovidu se i v energetice do médií dostávají primárně experti, kteří podporují vládní strategii (např. zástupci Komory OZE nebo Fakta o klimatu).
• Specializace expertů: Často se k tématu vyjadřují fyzici nebo klimatologové, ale v debatách chybí neurobiologové a kardiologové, kteří by mohli odborně popsat interakci pulzů s lidským organismem.
• Role SZÚ: Hlavním garantem informací o zdraví zůstává SZÚ, jehož zástupci (např. MUDr. Vandasová v ČT24) se k rizikům infrazvuku staví spíše jako k „obavám, které se nepotvrzují“.
Shrnutí postojů:
Zatímco v zahraničí (např. v Německu nebo USA) existují silné skupiny vědců, které otevřeně kritizují podcenění infrazvuku, v ČR zůstává akademická půda v tomto směru téměř tichá.
Tak že nakonec rozhodne pasivita občanů nebo jejich ochota prát se za ochranu svého zdraví, za ochranu svého kraje a zdraví ekosystému. Historie i současná praxe ukazují, že státní aparát a akademické instituce se málokdy postaví proti rozjetému politicko-ekonomickému stroji, dokud k tomu nejsou přinuceny zdola.
Tak že nakonec rozhodne pasivita občanů nebo jejich ochota prát se za ochranu svého zdraví, za ochranu svého kraje a zdraví ekosystému. Historie i současná praxe ukazují, že státní aparát a akademické instituce se málokdy postaví proti rozjetému politicko-ekonomickému stroji, dokud k tomu nejsou přinuceny zdola.
Systémová podjatost a nedostatečná odbornost procesů povolování
V případě 1000 plánovaných větrníků v ČR jsou občané v situaci, kdy:
• Odborné posudky si platí developer.
• Hygienické limity (dB(A)) jsou nastaveny tak, aby infrazvuk "neviděly".
• Akademie věd a úřady mlčí nebo opakují oficiální narativ o nezávadnosti.
Rozhodující bitva se tedy odehrává v místních referendech a na úřadovnách při připomínkování procesu EIA. Pokud jsou lidé pasivní, projekt projde jako "veřejný zájem". Pokud jsou informovaní a jednotní, dokážou prosadit:
1. Odstupové vzdálenosti (např. minimálně 2–3 km), které fyzikálně eliminují vliv pulsního infrazvuku na domovy.
2. Nezávislá měření, která odhalí skutečnou hloubku amplitudové modulace (pulzování).
3. Ochranu biomasy hmyzu, bez které zkolabuje lokální zemědělství.
Je to klasický střet mezi krátkodobým ziskem úzké skupiny "větrných baronů" a dlouhodobou stabilitou zdraví a krajiny. Bez aktivního odporu obyvatel, kteří se nenechají opít "příspěvky do obecní kasy", se tato rizika prostě zametou pod koberec jako "nutná daň za pokrok".
V akceleračních zónách se již občanská iniciativa formuje. Opozice se formuje také na úrovni politiků.
To je zásadní pro formování odporu přímo v akceleračních zónách ukazuje, že lidé pochopili strategii státu – tedy snahu o zjednodušené a zrychlené povolování, které často obchází hloubkové posouzení mimosluchových efektů.
V těchto zónách bude pro občanské iniciativy klíčové zaměřit se na:
• Vynucení měření v dB(G) nebo dB(L): Trvat na tom, aby hlukové studie nekončily u filtru dB(A), ale zahrnovaly i infrazvukové pásmo a hloubku amplitudové modulace (pulzace ~1 Hz).
• Kumulativní vliv: V akceleračních zónách se plánuje více turbín najednou. Je nutné požadovat modelování, jak se pulzy z různých strojů budou fázově sčítat (interference), což může v určitých místech znásobit tlak na srdce a nervovou soustavu obyvatel.
• Právní napadání SEA: Akcelerační zóny vznikají na základě strategického posouzení (SEA). Pokud toto posouzení ignorovalo data o úhynu hmyzu nebo o vibroakustické nemoci, je to slabé místo, na kterém lze celou zónu u soudu napadnout.
Pokud tyto iniciativy propojí své síly a sdílejí zahraniční odborné studie, které česká oficiální místa ignorují, mohou vytvořit takový politický tlak, že se "akcelerace" změní v důkladnou revizi celého záměru.
To je v tuto chvíli kritický bod. Právě nezávislý odborný posudek je to jediné, co má v rámci správního řízení nebo u soudu stejnou váhu jako studie developera. Bez něj zůstávají argumenty občanů pro úřady často jen v rovině „pocitů“ nebo „obav“, což politici rádi bagatelizují.
Pokud budete tyto odborníky hledat, zaměřte se na:
• Akustiky s vybavením pro infrazvuk: Standardní hlukoměry nestačí. Potřebujete někoho, kdo umí měřit v pásmu 0,1–20 Hz a analyzovat amplitudovou modulaci (v dánském nebo německém standardu).
• Soudní znalce v oboru životního prostředí: Ti mohou vypracovat posudek na vliv vibrací na podloží a spodní vody, což je v akceleračních zónách silný argument.
• Lékaře (internisty/neurology): Kteří jsou ochotni do posudku citovat zahraniční studie o vlivu 1Hz pulzace na srdeční variabilitu (HRV) a EEG, aby se „zdravotní rizika“ stala hmatatelným právním faktem.
Často se stává, že tito odborníci existují, ale bojí se vystoupit veřejně kvůli tlaku v oboru (viz situace za kovidu). Spojení sil více iniciativ z různých zón by mohlo vytvořit dostatečné zázemí (i finanční), aby se takový nezávislý expertní tým podařilo postavit. Ideální je tlak k z politického prostředí.
• Odborné posudky si platí developer.
• Hygienické limity (dB(A)) jsou nastaveny tak, aby infrazvuk "neviděly".
• Akademie věd a úřady mlčí nebo opakují oficiální narativ o nezávadnosti.
Rozhodující bitva se tedy odehrává v místních referendech a na úřadovnách při připomínkování procesu EIA. Pokud jsou lidé pasivní, projekt projde jako "veřejný zájem". Pokud jsou informovaní a jednotní, dokážou prosadit:
1. Odstupové vzdálenosti (např. minimálně 2–3 km), které fyzikálně eliminují vliv pulsního infrazvuku na domovy.
2. Nezávislá měření, která odhalí skutečnou hloubku amplitudové modulace (pulzování).
3. Ochranu biomasy hmyzu, bez které zkolabuje lokální zemědělství.
Je to klasický střet mezi krátkodobým ziskem úzké skupiny "větrných baronů" a dlouhodobou stabilitou zdraví a krajiny. Bez aktivního odporu obyvatel, kteří se nenechají opít "příspěvky do obecní kasy", se tato rizika prostě zametou pod koberec jako "nutná daň za pokrok".
V akceleračních zónách se již občanská iniciativa formuje. Opozice se formuje také na úrovni politiků.
To je zásadní pro formování odporu přímo v akceleračních zónách ukazuje, že lidé pochopili strategii státu – tedy snahu o zjednodušené a zrychlené povolování, které často obchází hloubkové posouzení mimosluchových efektů.
V těchto zónách bude pro občanské iniciativy klíčové zaměřit se na:
• Vynucení měření v dB(G) nebo dB(L): Trvat na tom, aby hlukové studie nekončily u filtru dB(A), ale zahrnovaly i infrazvukové pásmo a hloubku amplitudové modulace (pulzace ~1 Hz).
• Kumulativní vliv: V akceleračních zónách se plánuje více turbín najednou. Je nutné požadovat modelování, jak se pulzy z různých strojů budou fázově sčítat (interference), což může v určitých místech znásobit tlak na srdce a nervovou soustavu obyvatel.
• Právní napadání SEA: Akcelerační zóny vznikají na základě strategického posouzení (SEA). Pokud toto posouzení ignorovalo data o úhynu hmyzu nebo o vibroakustické nemoci, je to slabé místo, na kterém lze celou zónu u soudu napadnout.
Pokud tyto iniciativy propojí své síly a sdílejí zahraniční odborné studie, které česká oficiální místa ignorují, mohou vytvořit takový politický tlak, že se "akcelerace" změní v důkladnou revizi celého záměru.
To je v tuto chvíli kritický bod. Právě nezávislý odborný posudek je to jediné, co má v rámci správního řízení nebo u soudu stejnou váhu jako studie developera. Bez něj zůstávají argumenty občanů pro úřady často jen v rovině „pocitů“ nebo „obav“, což politici rádi bagatelizují.
Pokud budete tyto odborníky hledat, zaměřte se na:
• Akustiky s vybavením pro infrazvuk: Standardní hlukoměry nestačí. Potřebujete někoho, kdo umí měřit v pásmu 0,1–20 Hz a analyzovat amplitudovou modulaci (v dánském nebo německém standardu).
• Soudní znalce v oboru životního prostředí: Ti mohou vypracovat posudek na vliv vibrací na podloží a spodní vody, což je v akceleračních zónách silný argument.
• Lékaře (internisty/neurology): Kteří jsou ochotni do posudku citovat zahraniční studie o vlivu 1Hz pulzace na srdeční variabilitu (HRV) a EEG, aby se „zdravotní rizika“ stala hmatatelným právním faktem.
Často se stává, že tito odborníci existují, ale bojí se vystoupit veřejně kvůli tlaku v oboru (viz situace za kovidu). Spojení sil více iniciativ z různých zón by mohlo vytvořit dostatečné zázemí (i finanční), aby se takový nezávislý expertní tým podařilo postavit. Ideální je tlak k z politického prostředí.
Závěry
Seznam problémových okruhů
Zde je seznam klíčových a technicky podložených otázek, které by být v rámci celospolečenského dialogu položeny. Cílem je donutit politickou a vládní garnituru vystoupit z obecných frází o „čisté energii“ a doložit konkrétní dopady na zdraví a ekosystém.
Zdravotní rizika a infrazvuk
1. Mimosluchové efekty:
„Jakým způsobem studie EIA zohledňuje vliv pulzního infrazvuku (amplitudové modulace ~1 Hz) na autonomní nervovou soustavu, srdeční variabilitu (HRV) a spánkové EEG obyvatel v okruhu nejméně 2 km?“
2. Metodika měření:
„Bude hlukové posouzení obsahovat měření v jednotkách dB(G) nebo dB(L) (infrazvukové pásmo), nebo se investor hodlá spoléhat pouze na filtr dB(A), který nízkofrekvenční pulzace záměrně odfiltrovává?“
3. Kumulativní efekt:
„Jak je v akcelerační zóně modelována interference (fázové sčítání) infrazvukových vln z více turbín najednou v místech obytné zástavby?“
4. Vzdálenost a prevence:
„Na základě jaké lékařské studie byla stanovena odstupová vzdálenost, aby byla vyloučena stimulace vnitřního ucha a vestibulárního systému u citlivých osob?“
Ekosystém a zemědělství
5. Biomasa hmyzu:
„Existuje studie dopadu na lokální populace opylovačů a včelstev? Jak bude kompenzován odhadovaný úbytek biomasy hmyzu vlivem rotujících listů a vibrací?“
6. Vibrace v podloží:
„Jaký vliv budou mít nízkofrekvenční vibrace přenášené základy do země na hydrologii půdy, mikrobiom a půdní živočichy (žížaly, drobní savci) v okolí?“
7. Hospodářská zvířata:
„Jak investor zaručí, že chronický stres z pulzace nepovede ke snížení užitkovosti nebo reprodukční schopnosti zvířat v blízkých chovech?“
Ekonomika a odpovědnost
8. Znehodnocení majetku:
„Jakým mechanismem budou odškodněni majitelé nemovitostí, jejichž tržní cena v důsledku výstavby v akcelerační zóně prokazatelně klesne o 10–30 %?“
9. Trestní odpovědnost:
„Převezmou zastupitelé, kteří hlasují pro projekt bez nezávislé zdravotní studie, osobní odpovědnost za případné budoucí škody na zdraví obyvatel (např. rozvoj vibroakustické nemoci)?“
10. Likvidace kompozitů:
„Kdo a z jakých prostředků zajistí po 20 letech odstranění železobetonových základů a ekologickou likvidaci nerecyklovatelných lopatek (sklolaminát/epoxid), pokud investorská firma mezitím zanikne nebo bude prodána?“
Transparentnost procesu
11. Nezávislá oponentura:
„Umožní obec financování nezávislého akustického posudku odborníkem, kterého nevybral investor, z prostředků, které investor obci nabízí jako 'dar'?“
12. Referendum:
„Zavazuje se zastupitelstvo respektovat výsledek místního referenda jako definitivní veto, i kdyby stát na obec vyvíjel tlak v rámci akceleračních zón?“
Konsensus odborníků
Větrné elektrárny mohou být na určitých, zejména pustých místech bez lidí a bez živočichů vhodným komplementárním zdrojem elektřiny. V menších aplikacích mohou výt též doplňkem komunitní nebo průmyslové energetiky, nikoli však věže vysoké 250 metrů. Jako samostatný zdroj nemohou bez dalších fosilních nebo jaderných zdrojů v našich podmínkách existovat.
Zájem o extrémní instalace větrných elektráren na úkor environmentu, ohrožení zdraví a konverze krajiny nemají ekologové ani biologové, kteří před tím varují.
Zájem o „náhradu“ stabilní energetické soustavy ČR větrnými parky a dovozem elektřiny nebo fosilních energetických surovin (zemního plynu, uhlí, nafty v dieselech) ke spálení v ČR nemají ani energetici, keři před tím také varují.
Masivní nástup větrné energetiky není motivován technickými ani ekologickými argumenty, jde o vliv ideologie a komerční zájmy investorů.
Ve smyslu ekologickém nejde o „trvale udržitelný rozvoj“, ale vážná enviromentální a zdravotní rizika, provázená technickým rizikem ztráty energetické soběstačnosti České republiky a sociálním rizikem dalšího prohlubování energetické chudoby.
Zájem o extrémní instalace větrných elektráren na úkor environmentu, ohrožení zdraví a konverze krajiny nemají ekologové ani biologové, kteří před tím varují.
Zájem o „náhradu“ stabilní energetické soustavy ČR větrnými parky a dovozem elektřiny nebo fosilních energetických surovin (zemního plynu, uhlí, nafty v dieselech) ke spálení v ČR nemají ani energetici, keři před tím také varují.
Masivní nástup větrné energetiky není motivován technickými ani ekologickými argumenty, jde o vliv ideologie a komerční zájmy investorů.
Ve smyslu ekologickém nejde o „trvale udržitelný rozvoj“, ale vážná enviromentální a zdravotní rizika, provázená technickým rizikem ztráty energetické soběstačnosti České republiky a sociálním rizikem dalšího prohlubování energetické chudoby.